The Sheffield Times

Přišla řada na další příspěvek o Osících. Tentokrát pouze dvě oblasti, zasluhující si ovšem detailnější a erudovanější rozbor. Kdo to dočte až na konec, čeká ho překvapení! Móda Musím říct, že mi zpočátku Australané vyrazili dech tím, jak strašně slušně a šik se oblékají. Je pravda, že první dva týdny jsem se pohybovala převážně po obchodní čtvrti, jejíž obyvatelé zřejmě o dobré oblečení nouzi nemají. A jak jim to všechno krásně padlo - nikde nic neodstávalo, nikde nic nechybělo, všechno k sobě ladilo a ti lidé v tom vypadali hezky. Zarazila mě na nich jenom očividná nenávist k barvám - všichni bez výhrad se odívali do padesáti odstínů šedé, hnědé a černé. I tmavě modrou byste mezi nimi hledali marně. Proto jsem si první dny ve městě připadala jako papoušek mezi houfem krtků. (Já vím, že krtci netvoří houfy. Ale kdyby se krtci sdružovali, určitě by to bylo do houfů.) No, jenže pak jsem se přesunula na univerzitu. A rázem jsem zjistila, že Austrálie skutečně stále je  součástí velk

Po delší době opět jeden vypravěčský příspěvek (po delší době vůbec nějaký příspěvek, ale blogování je z mé strany čistě dobrovolné a jestli si chcete stěžovat na nepravidelnost příspěvků či jejich kvalitu, tak u mě rozhodně nepochodíte), takže jste jistě všichni děsně napjatí, kde zase Ája dělala ostudu. Bylo to v Melbourne. Potažmo v celém státě Victoria. Protože byly na naší univerzitě dvoutýdenní pololetní prázdniny, rozhodla jsem se ukázat ostatním (povětšinou čínským) spolužákům, že prázdniny nejsou od toho, aby se dohánělo zameškané studium (jak se mi někteří - bez úspěchu - snažili nakukat), ale od toho, aby člověk utrácel své těžce vydřené peníze za cestování a jiné radosti života. Takže jsem se vypravila na týdenní cestu na jih. Když říkám na jih, nemyslím tím do tepla, protože jet v Austrálii na jih znamená jet blíže k Antarktidě, což znamená zimu a tučňáky (o těch později). Holt protinožci, no. Mé první cestovatelské ráno začalo tak, že mi nezazvonil budík. Některé lidi b