The Sheffield Times

Tak to stojí za prd. Najednou má člověk pocit, že vlastně nic pořádně nestihl, nic neudělal, nikam se nepodíval, že by potřeboval ještě tak pět let na to si celou tu Anglii vyzkoušet na vlastní kůži. Jenže to je v mém případě jen zdání, protože jsem stihla hromadu věcí (nechat se zaměstnat, naučit se říct si španělsky o kilo brambor, naučit se vařit vícebarevná jídla a zjistit při tom, že o večeři nerozhodují chutě, nýbrž datum spotřeby věcí v lednici, naučit se říkat anglické R - ale jen, když se mi chce -, poznat cizí kultury a začít nenávidět Číňany, zaizolovat okno a dveře a vážit si českých paneláků), udělala jsem spoustu průserů a způsobila řadu problémů (mezi mé nejživější vzpomínky patří hrozba vyhazovu z Fildy, vymknutý kotník a nešťastná epizoda se zabouchnutými dveřmi) a viděla snad celý Yorkshire, o čemž svědčí pláč mé maminky, který slyším až do Sheffieldu pokaždé, když se doma v Praze podívá na můj zůstatek na účtu. A o zážitky všeho druhu tu nebyla nouze, což asi víte, p

Dnes to bude jenom krátce, abych vás moc nezdržovala od práce (moc dobře vím, že někteří z vás si tenhle blog čtou v pracovní době, protože je i přes veškerou mou snahu pravděpodobně objektivnější než novinky.cz). Stěžovat si můžete, ale to je asi tak všechno. Tak tedy. Když v Anglii sněží Nejedná se o tak nečekaný úkaz, jak by se mohlo zdát. Přece jen, jsem poměrně na severu (ačkoli žádné Skotsko to není, jak mi někteří pořád ještě ostentativně tvrdí), ale podle nejčerstvějších zpráv je sníh i na jihu. On i ten jih je v Anglii dost relativní pojem, protože většinou se dá slovo "jih" spojovat se slovy jako teplo, slunečno, přítulní lidé, dobré víno, citróny, ale v Anglii platí, že na jihu je celkově asi tak o stupeň tepleji než na severu, zato to tam ale vypadá mnohem nudněji (placatěji) a lidé jsou tam o poznání chladnější (snobštější) než na severu. Citróny tam nemají určitě a o vínu se v Anglii všeobecně moc nemluví, protože evokuje Francii. Ale zpátky ke sněhu.

Opět jsem zahájila další trestnou výpravu do Šefíldu. Tentokrát je to pravděpodobně ta poslední (nestane-li se zázrak a nedostanu-li tam práci s platem 200 liber za hodinu, s čímž bych pravděpodobně byla schopná při svém životním stylu vyžít) a tentokrát jsem se rozhodla vzít to přes Londýn, a to z toho prostého důvodu, že za lednovou letenku do Manchesteru bych si mohla pořídit menší sídlo s bazénem a zlatým retrívrem, zatímco ta do Londýna slibovala klasický poměr cena/výkon, tedy dej nám pár šupů a my s tebou budeme zacházet jako s odpadem. A jak Easyjet ve svých stanovách řekl, tak udělal a zajistil mi VIP místo mezi dvěma kojenci a jedním čtyřletým dítětem (z hlediska hlučnosti se hůře projevovali ti kojenci, zatímco čtyřletá holčička se pro ukrácení dlouhé letové chvíle rozhodla kopat mi v pravidelných intervalech do sedadla a prokládala to občasným zataháním za vlasy). Za naprostý očistec jsem ovšem považovala své sousedy, což byla asi 50letá dáma se svým mladým zajíčkem, kteř

Správná odpověď je: s porozuměním a se ctí. V mém případě : s nechápavým vrtěním hlavou, šokovaným "Cože? Tohle že je salát, Alberte?" a neustálým dumáním nad tím, proč jsou lidé v MHD tak nešťastní. Jednoduše řečeno, je to tady doma jiné, což se dalo pochopitelně čekat, a ponávratové srovnávání kultur patří k povinnému inventáři každého správného Erasmáka (o čem jiném bychom také měli v hospodě žvanit, že jo). Jak moc jiné to tady ale bude, a že mi zvláštní bude připadat i jízda vpravo (kterou jsem před odjezdem považovala za slovo Boží), to jsem nečekala ani já. Takže popořádku: Lidé Jsou v porovnání s Angličany nepochybně více otevření a čitelní. To znamená, že pokud se Čech ráno u snídaně opaří čajem, je to na jeho výrazu patrné ještě dvě hodiny po incidentu. Zatímco pokud Angličan ráno zjistí, že jeho pes přes noc pozvracel vzácný perský koberec, že jeho dům byl dán do exekuce a žena mu utekla se zahradníkem jménem José, vydá se světu vstříc s maskou spořádaného An