The Sheffield Times

Blíží se Vánoce a i konec mého semestru tady v Sydney. To znamená, že můžu zvednout kotvy a začít cestovat. Bohužel to ale též znamená, že se budu pohybovat po nehostinných lokalitách, kde je internetové připojení i mobilní signál věcí neznámou (viz mé předchozí příspěvky o tom, že internet nefunguje ani v Sydney, natož někde uprostřed australské pouště), takže nebudu moci být s nikým v kontaktu. A dokonce vám asi ani popřát pěkné Vánoce a šťastný nový rok, protože na Vánoce budu sedět někde v divočině ve stanu na Novém Zélandu a na Silvestra budu někde na cestě mezi Sydney a Brisbane, a to navíc budu pravděpodobně již pod vlivem, jelikož tady nový rok začne o deset hodin dřív, takže byste si se mnou stejně moc nepokecali. Přesto bych vám ráda nastínila svůj Fahrplan, abyste aspoň zhruba tušili, kde se kdy budu nacházet, v případě, že byste mi třeba rádi něco sdělili a byli smutní, že vám tak dlouho neodpovídám. Takže vypadá to následovně: 11.12. - 26.12. - Nový Zéland (Jižní ostrov

Protože poslední příspěvek zdejší obyvatele nebývale pohanil (ne že by si to nezasloužili), zkusím se tentokrát opět věnovat jejich kladným charakteristikám, kterých je více než dost. Přece jen je Austrálie pořád zemí zaslíbenou, ačkoli je v ní draho, vedro a nebývale přehmyzákováno. A dnes se zaměříme na jednu velice australskou specialitku, kterou je... Surfování Možná jste už byli na příspěvek o surfování nažhavení jak na otevření nové Ikey (ačkoli spíš doufám, že ne, protože by to vypovídalo o tom, že mám inteligentní čtenářstvo), takže tady ho máte. Surfování není v Austrálii sportem, je to životní styl. Pokud vám to přijde jak klišé z turistického průvodce, vězte, že je tomu skutečně tak. V Austrálii se surfuje v zimě i v létě, ve dne v noci (tedy vlastně jenom ve dne, protože v noci surfují i žraloci), a stejně jako má každý druhý Čech doma lyže nebo lední brusle, stejně tak má každý druhý Australan žijící na pobřeží doma surf. A jakmile jsou alespoň trochu vlny (a vězte