Přeskočit na hlavní obsah

Vánoce po australsku

Blíží se Vánoce a i konec mého semestru tady v Sydney. To znamená, že můžu zvednout kotvy a začít cestovat. Bohužel to ale též znamená, že se budu pohybovat po nehostinných lokalitách, kde je internetové připojení i mobilní signál věcí neznámou (viz mé předchozí příspěvky o tom, že internet nefunguje ani v Sydney, natož někde uprostřed australské pouště), takže nebudu moci být s nikým v kontaktu. A dokonce vám asi ani popřát pěkné Vánoce a šťastný nový rok, protože na Vánoce budu sedět někde v divočině ve stanu na Novém Zélandu a na Silvestra budu někde na cestě mezi Sydney a Brisbane, a to navíc budu pravděpodobně již pod vlivem, jelikož tady nový rok začne o deset hodin dřív, takže byste si se mnou stejně moc nepokecali.
Přesto bych vám ráda nastínila svůj Fahrplan, abyste aspoň zhruba tušili, kde se kdy budu nacházet, v případě, že byste mi třeba rádi něco sdělili a byli smutní, že vám tak dlouho neodpovídám. Takže vypadá to následovně:

11.12. - 26.12. - Nový Zéland (Jižní ostrov. Zéland je geograficky přímo naproti České republice, takže pokud mi zamáváte do nějaké dostatečně hluboké díry, možná to uvidím)

27.12. - 29.12. - Sydney

30.1. - 7.1. - roadtrip Sydney-Brisbane (klokani, koaly, ptakopysci, pláže)

8.1. - 11.1. - Sydney

12.1. - 15.1. - Uluru (ta velká červená skála v poušti, kde bude tou dobou padesát stupňů, hurá!)

16.1. - 20.1. - Cairns (tropická Austrálie, kde bude zrovna období dešťů, hurá!)

21.1. - 29.1. - cesta z Cairns do Brisbane po východním pobřeží (kde budou v oceánu zrovna smrtící žahavé medúzy, takže se v něm nedá koupat, hurá!)

31.1. - epochální odlet ze Sydney přes Adelaide a Dubaj a poté

1.2. - v Praze! Ocením uvítací delegaci s transparenty a jídlem, žádoucí je nakládaný hermelín, pečené medové kuře, štrúdl, kachna, svíčková, černý Kozel, Fidorka... buď něco z toho nebo všechno najednou, po tak dlouhém letu mi jistě vyhládne.

2.2. - 6.2.  - cestování po Ájiných oblíbených pražských hospodách, kavárnách a tak vůbec. Budu se na vás těšit!

A protože tohle byla tak trochu nuda a já vás nudit nechci, povíme si, jak se v Austrálii připravují na...

Vánoce

Vánoce u protinožců jsou jenom záminkou k tomu utratit spoustu peněz za dárky a za jídlo a udělat největší grilovačku roku. Fakt. Nic jiného zatím nehledejte. Žádného Ježíška. Žádné tři krále. Žádný betlém. Vánoce v Austrálii jsou těžce komerční záležitost, všude jsou kýčovití Santové (umělí i živí), kýčovitá vánoční výzdoba (soutěžící o nejhezčí výzdobu na TV Nova by jen bledli závistí nad tou spoustou blikajících sobů, co tu mají lidé na zahrádkách), v obchodech hrají kýčovité vánoční písně (ale naštěstí to nejsou koledy v podání nějakého dětského sboru z horní dolní, takže se to dá docela snést), všude je prostě jeden velký kýč a nakupuje se o sto šest. V tomto bodě bych mohla říct, že australské Vánoce jsou vlastně takové dost americké. Jenomže hlavní nevýhoda (nebo možná výhoda?) australských Vánoc je, že je vedro!

Věřte mi, snažila jsem se dostat do sváteční nálady. Fakt že jo. Ale ono když máte na sobě kraťasy a tílko tak vás ty slavnostní světýlka moc neosloví, protože si je akorát pletete se světýlky nejbližšího baru. Vůně, které mi vždycky Vánoce symbolizovaly (hřebíček, skořice, kakao...) jsou nahrazeny vůněmi grilovaných klobás, ovocného piva a exotického ovoce. V kavárnách není nic jako "Vánoční svařákový speciál, jehož jedinečná směs koření vás stoprocentně zahřeje", protože všichni jsou tady už tak zahřátí, že místo na pláž chodí do obchoďáku, aby se trochu zchladili. Protože je Sydney také jedním velkým městem migrantů z různých koutů světa, řada lidí tu Vánoce ani neslaví a spousta Australanů taky odletí na svátky pryč, navštívit svou rodinu a známé ve své vlasti.
Takže z toho všeho vyplývá, že Vánoce v Austrálii vypadají (alespoň z mého pohledu) jako velká pohoda (ostatně oni si ti Australané umějí udělat pohodu ze všeho, to se o nich ví). Je děsně bizarní slavit Vánoce v létě a očividně se to nedá pojmout jinak než jako párty v santovské čepičce nebo sobím paroží za doprovodu nějakého devadesátkového rolničkového disca a krevetových jednohubek. Ale ono to vlastně vůbec nevadí, protože lidi se společně sejdou tak jako tak, a to nejen v blízkém kruhu rodinném, ale i s přáteli, známými a s kolegy z práce a prostě si to užijí a nemají stres z toho, že budou mít letos zase Vánoce na blátě, protože mají každý rok Vánoce na písku a ten nikdy nezklame. A na Boží hod můžou jít surfovat. No neberte to.
Jen Josef Lada by si v Austrálii asi neškrtl.



Obří sob na nákupním centru


Santa v nákupním centru


Klokaní betlém (jediný viditelný betlém v celém Sydney)


Sváteční žirafa


Vánoční výzdoba



Australský vánoční stromek



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Záludnosti australštiny

Protože se dneska cítím ve velice sdílné náladě, tady máte takový nesouvislý výkřik o australském přízvuku, protože to všechny mé lingvistické (i nelingvistické) kamarády jistě zajímá. (Kdo absolvoval seminář fonetiky u docenta Volína, jistě mi odpustí, že se budu v tomto příspěvku vyjadřovat značně nefundovaně. Čtou ho totiž i normální lidé.) Takže tedy. Australský přízvuk je jedna z těch věcí, o kterých se dětem ve škole neříká. Sice se vám vysvětlí, jak se liší britský přízvuk od amerického (koho to zajímá, ať si dohledá na Wikipedii, než se to tady zvrhne ve vzdělávací blog), ale o záludnostech australské výslovnosti se dozvíte až na vlastní kůži. Tedy ne že bych nikdy předtím neslyšela Australany mluvit (vzpomeňme třeba takového Hugha Jackmana, že ano), ale tak nějak jsem dosud nebyla nucena na to reagovat. Tedy většinou jsem rozuměla, ale když jsem nerozuměla, nic se nestalo, protože ti lidé mluvili v televizi na jiné lidí v televizi a ode mě se vyžadovalo jen sezen

Cesta do středu Austrálie

Na jedné ze svých četných výprav za krásami Austrálie jsem se vydala na Uluru. Možná jste o tom slyšeli. Je to takovej ten slavnej velkej červenej šutr uprostřed australský pouště, dva tisíce kilometrů na západ od Sydney a tisíce kilometrů na východ, sever a jih od ničeho. Původně jsem cestu tam vůbec neměla v plánu, protože na tom místě není doslova nic jiného  než tenhle šutr  a komu by se chtělo vláčet přes půl kontinentu za nějakym šutrem, aby se na něj kouknul, řek si "hm, pěkný" a zaplatil za to 10 000 korun?           Štěstěna mi ale přála (resp. letový dopravce mi přál) a když lístky třikrát zlevnily, řekla jsem si: "Ale tak co. Když už v tý Austrálii seš... třeba na tom šutru přece jen něco bude, když se za nim všichni tak hrnou, ne?"           Letenky byly pochopitelně hodně levné hlavně z toho důvodu, že odlet byl v lednu. Opakuji, v lednu.  Leden = australské léto.  Leden ve výhni australské pouště, kde se tenhle velkej červenej šutr nachází = jel by t

Kde krokodýli dávají dobrou noc

Jako všude jinde v Austrálii, i v Queenslandu žije řada podivných tvorů. Někteří jsou roztomilí, někteří  jsou alespoň zajímaví, když už ne roztomilí, někteří jsou zajímaví jen z dálky a o existenci některých byste raději nevěděli. Tak jako jsem o ní nechtěla vědět já při své plavbě na Velký bariérový útes, na kterou  jsem vyrazila hned další den.          Okamžitě  po nalodění jsem byla nucena vyplnit jakýsi formulář o zdravotních problémech a o tom, zda umím plavat (jako fakt?).  Protože jsem na místě nástupu byla mezi prvními, měl na mě pán z posádky hodně času a nejspíš i díky tomu se mu podařilo mě šikovnými marketingovými řečmi přesvědčit, abych se vyprdla na šnorchlování a šla do té vody s potápěčskou bombou. Že prý zaplatím až posléze, pokud se s tou bombou dovedu ponořit pod magickou hranici dvou metrů, od kteréžto se má za to, že jsem schopna ponoru. Chytne-li mě někde kolem magické hranice dvou metrů hysterický záchvat a rozhodnu se nakonec s tou bombou nepotápět, nebude