Přeskočit na hlavní obsah

Záludnosti australštiny

Protože se dneska cítím ve velice sdílné náladě, tady máte takový nesouvislý výkřik o australském přízvuku, protože to všechny mé lingvistické (i nelingvistické) kamarády jistě zajímá. (Kdo absolvoval seminář fonetiky u docenta Volína, jistě mi odpustí, že se budu v tomto příspěvku vyjadřovat značně nefundovaně. Čtou ho totiž i normální lidé.)





Takže tedy. Australský přízvuk je jedna z těch věcí, o kterých se dětem ve škole neříká. Sice se vám vysvětlí, jak se liší britský přízvuk od amerického (koho to zajímá, ať si dohledá na Wikipedii, než se to tady zvrhne ve vzdělávací blog), ale o záludnostech australské výslovnosti se dozvíte až na vlastní kůži. Tedy ne že bych nikdy předtím neslyšela Australany mluvit (vzpomeňme třeba takového Hugha Jackmana, že ano), ale tak nějak jsem dosud nebyla nucena na to reagovat. Tedy většinou jsem rozuměla, ale když jsem nerozuměla, nic se nestalo, protože ti lidé mluvili v televizi na jiné lidí v televizi a ode mě se vyžadovalo jen sezení na gauči a pojídání oliv. Ovšem jakmile jsem byla vržena do víru australské konverzace, ve které nestačí jenom usmívat se a kývat, ale vyžaduje se od vás i jistá míra participace, záhy jsem zjistila, že komunikace s Australany bude možná o něco těžší, než jsem předpokládala.

Australská angličtina je výsledkem lingvistického experimentu s názvem "co se stane, když vezmeme bandu Britů a vysadíme je na dvě stě let na pustém ostrově?". Nevím, jestli jste četli Pána much (a nebudu vám říkat, abyste ho četli, protože, jak už jsem řekla, tento blog se vás skutečně nesnaží vzdělat), ale výsledky jsou zde zhruba podobné, ačkoli se z Australanů nestala skupina morálně pokřivených, po krvi lačnících individuí (ačkoli kdybyste sledovali místní verzi pořadu Prostřeno, možná byste si dovolili nesouhlasit) a vše se promítlo jen do způsobu jejich mluvy. A to nejen přízvuku, ale i slovní zásoby.



Australskou angličtinu "udělej si sám" si můžete připravit zcela jednoduše i vy u sebe doma. Stačí postupovat následovně.


Vezmi normální, běžné anglické slovo. Třeba No.

Představ si, jaké všechny možné samohlásky anglický jazyk obsahuje.
Pokus se je vyslovit všechny najednou.
Pokud bude výsledek připomínat něco jako nieaou, je to dobře.
Podaří-li se ti to slovo vyslovit, abys u toho skoro neotevíral pusu, tím lépe.
Dovedeš-li u toho zároveň šišlat, body plus.
Pokud dovedeš oznamovací větu vyslovit s intonací otázky, je to ještě lepší.
Pokud dovedeš do věty někam propašovat alespoň jednu zdrobnělinu, budeš k nerozeznání od rodilého mluvčího.


Nadměrné používání zdrobnělin je něco, co mě na Australanech opakovaně fascinuje. Na první pohled je to neuvěřitelně infantilní, možná ale skutečnost, že každou věc označí slovem, které by použilo možná tak pětileté dítě, ukazuje na jejich hravý přístup k životu (buď to anebo nadměrné množství slunce a příliš mnoho ran surfem do hlavy). Následuje přehled mých nejoblíbenějších australských zdrobnělin (je mi líto, ale základní znalost angličtiny výrazně přispěje k požitku z tohoto příspěvku):



McDonald's - Maccas (Mekáč. Na tom by nebylo nic tak světoborného, kdyby se místní McDonald oficiálně nepřejmenoval na Mekáč, protože mu nikdo jinak v Austrálii prostě neřekl a škodilo to značce)

barbecue - barbie
breakfast - brekkie
afternoon - arvo
avocado - avo
a lot - heaps
Australia - Oz
Australian - Aussie
sick day - sickie
university - uni
vegetables - veggies
biscuit - bikkie
Brisbane - Brizzie
Tasmania - Tazzie
chewing gum - chewie
Australian football - footy
kangaroo - roo
flip flops - thongs
banana - nana
crocodile - croc
sunglasses - sunnies


K tomu samozřejmě existují i místní specifické reálie a pozdravy:


esky - mrazilka - povinná výbava každého Aussieho jdoucího na barbie.

grog - pivo (nikdo Australanům nevysvětlil, jak šeredně se s tímhle názvem spletli)
Vegemite - hnusná kvasnicová pomazánka, kterou si Australané strašně rádi mažou na chleba, zatímco ostatní lidé zvrací (s tématem to prilis nesouvisí, ale došlo mi, že psát blog o Austrálii a nezmínit ani jednou Vegemite by byla fakt ostuda)
How are you going? - "How are you?"
No worries - znamená "no problem", "it's OK", "You're welcome". Může být použito v jakékoli situaci, neboť obsahuje esenci australského životního stylu, který lze použít vždy a všude.
Have a good one - "Have a nice day"
billabong - jezírko v australské buši
creek - řeka v australské buši
Cooee! - speciální typ zvolání, když vidíte někoho v dáli v australské buši. Jo. Já vím.


Australané ovšem také převzali krásné staroanglické výrazy z počátku dvacátého století - jako např. citoslovce blimey, crikey (obojí má úroveň vulgarity asi jako Propaníčka! a Jejdanánku!) nebo whatsit, thingummy (univerzální jméno pro věci, na jejichž jméno si nemůžete vzpomenout). Protože ale jazyk odráží prostředí svých mluvčích, přimíchala se do australské angličtiny i místní fauna a flóra, takže australský slang je plný zvířátek a jiné havěti. Můj překlad je prosím doslovný, nikde jej necitujte, zejména ne na půdě UTRL.



to get as pissed as a parrot - zlískat se jak papoušek

playing possumdělat vačici (dělat okolky)
to have kangaroos loose in the top paddock - mít v ohradě splašené klokany (mít o kolečko víc)
to have a dingo's breakfast - snídat jak dingo (tzn. vůbec)
beating around the bush - chodit po buši (chodit kolem horké kaše)


Nyní již snad vidíte, proč mě chudák český vzdělávací systém nemohl připravit na takovouto lingvistickou lapálii plnou obrazných pojmenování, zdrobnělin a lajdácké výslovnosti. Vy si ale po přečtení tohoto příspěvku jistě dovedete bez problémů přeložit následující větu 
(pozn. mou australskou angličtinu také nikde necitujte):


G'day, mate, howyagoin? Got some grog in me esky and heaps of time in the arvo, fancy a barbie?



Pro ty, co to vydrželi až do konce, odměna:




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Cesta do středu Austrálie

Na jedné ze svých četných výprav za krásami Austrálie jsem se vydala na Uluru. Možná jste o tom slyšeli. Je to takovej ten slavnej velkej červenej šutr uprostřed australský pouště, dva tisíce kilometrů na západ od Sydney a tisíce kilometrů na východ, sever a jih od ničeho. Původně jsem cestu tam vůbec neměla v plánu, protože na tom místě není doslova nic jiného  než tenhle šutr  a komu by se chtělo vláčet přes půl kontinentu za nějakym šutrem, aby se na něj kouknul, řek si "hm, pěkný" a zaplatil za to 10 000 korun?           Štěstěna mi ale přála (resp. letový dopravce mi přál) a když lístky třikrát zlevnily, řekla jsem si: "Ale tak co. Když už v tý Austrálii seš... třeba na tom šutru přece jen něco bude, když se za nim všichni tak hrnou, ne?"           Letenky byly pochopitelně hodně levné hlavně z toho důvodu, že odlet byl v lednu. Opakuji, v lednu.  Leden = australské léto.  Leden ve výhni australské pouště, kde se tenhle velkej červenej šutr nachází = jel by t

Kde krokodýli dávají dobrou noc

Jako všude jinde v Austrálii, i v Queenslandu žije řada podivných tvorů. Někteří jsou roztomilí, někteří  jsou alespoň zajímaví, když už ne roztomilí, někteří jsou zajímaví jen z dálky a o existenci některých byste raději nevěděli. Tak jako jsem o ní nechtěla vědět já při své plavbě na Velký bariérový útes, na kterou  jsem vyrazila hned další den.          Okamžitě  po nalodění jsem byla nucena vyplnit jakýsi formulář o zdravotních problémech a o tom, zda umím plavat (jako fakt?).  Protože jsem na místě nástupu byla mezi prvními, měl na mě pán z posádky hodně času a nejspíš i díky tomu se mu podařilo mě šikovnými marketingovými řečmi přesvědčit, abych se vyprdla na šnorchlování a šla do té vody s potápěčskou bombou. Že prý zaplatím až posléze, pokud se s tou bombou dovedu ponořit pod magickou hranici dvou metrů, od kteréžto se má za to, že jsem schopna ponoru. Chytne-li mě někde kolem magické hranice dvou metrů hysterický záchvat a rozhodnu se nakonec s tou bombou nepotápět, nebude