Podařila se mi věc téměř nevídaná. Jistě, někdo by mohl namítnout, že být vyhozen z Fildy, to je něco jako šance na nový život, šance uniknout ze spárů byrokracie, kvant hloupé literatury a šedivých vyhlídek na budoucnost v nezaměstnanosti. Přesto jsem si dala za cíl vymlátit z této instituce alespoň jeden titul, protože jsem jí už věnovala dost potu a krve. Byla jsem proto poněkud překvapena, když mi minulou středu v 6 večer místního času dorazil e-mail od mé studijní referentky, ve kterém se psalo, že jsem se i přes dostačující počet kreditů nezapsala do dalšího ročníku, a jelikož dodatečný zápis není možný, můžu si buď zažádat o přerušení studia, nebo mi bude studium ukončeno. Netřeba dodávat, že mi při čtení daného e-mailu vylétl tep jako babičce, která v supermarketu spatří mražené kuře v akci. Navíc jsem se málem zadusila nokem a posléze i vidličkou, jelikož mám při vyřizování své denní agendy (zní to tak honosně) ve zvyku večeřet. V tu chvíli jsem pak udělala to, co mi v dané
Cestovatelský blog od Anglie po Austrálii – a všude mezi tím