Vzhledem k veliké časové prodlevě od posledního příspěvku se cítím povinována shrnout události posledních dní do několika samostatných, ucelených a sémanticky koherentních (haha) celků. Takže tady jsou.
ŠKOLA
Na můj vkus, jenž byl formován léty dřiny a odříkání na Fildě, příliš lehká. A nechte mě to osvětlit, než si začnete říkat: "No jo, šprtka..." nebo "Co by jako chtěla?", v Liborově případě "Nenávidím tě!". Tedy zapsala jsem si 3 předměty s tím, že splňuji požadavek 60 kreditů za semestr. No jo, ale...
Na anglicko-českém překladu sice překládáme, ale je to spíš takový čistě jazykově zaměřený překlad. O teorii překladu se tu moc nemluví (asi je to tabu), články byly zatím spíše obecného charakteru (methanolová aféra) a všeobecné tempo je takové líné. Nemůžu ale říct, že by bylo nepřínosné, jen mi tak nějak chybí ten překladatelský přístup typu "když vím, že to čtenář nepochopí, tak to nebudu překládat, ne?" Prostě minimaxová strategie, modří vědí. Na hodinách je ale veselo, anglický student češtiny se onehdy zeptal, jestli může profesora oslovovat "vy vole", když "ty vole" je neslušné.
Další předmět - angličtina jako cizí jazyk - proficiency. Klasika, povídání, poslechy, psaní, témata zaměřená na britskou kulturu, kde se Ája projevila jako geek, když pana profesora opravila, že ten vtipný skeč, který nám právě pouštěl, není z The Sketch Show, ale z BigTrainu, a ten hlavní herec že se prosím jmenuje Simon Pegg. Po zbytek hodiny Ája mlčela, protože se cítila hloupě. Jinak je ale atmosféra uvolněná, ale opět - angličtina spíše všeobecného rázu, neodborná, na druhou stranu velmi zajímavá - rozebírání přízvuků, dialektů, slangu a místních zvláštností. Netvařte se tak hloupě, mně to přijde fascinující.
Titulkování - vysněný předmět, který v mých očích poněkud klesl poté, co jsem zjistila, že nikdo z mých spolužáků (pochopitelně s výjimkou Báry, která ale prošla ÚTRL) nikdy neslyšel základní pojmy z lingvistiky ani teorie překladu. Což by ani tak nevadilo, když by tedy předmět spočíval jen v práci s nějakým titulkovacím programem, ale z poloviny se jedná o teorii, takže jsem fakt zvědavá, co se tam dozvím. Většina spolužáků navíc očividně nikdy nepsala esej a to jsou, prosím, ve čtvrťáku! Dotazy jako "Jak mám citovat?" nebo "Musí se citovaná literatura řadit abecedně?" mi na čele vytvořily vrásky, které tam pravděpodobně zůstanou až do konce ledna, kdy se ta prdlá esej má odevzdávat. Nakonec budu muset napsat jen 10 stran oproti původním 25, což vyhodnocuji jako nebývalý úspěch. Dále jsem byla poněkud vyvedena z míry titulkovacím programem, se kterým máme pracovat. Na to, že je to program placený a do nebes vychvalovaný, uživatelský komfort při časování titulků je na úrovni příkazového řádku. Ať si říkají, co chtějí, já se vrátím k programům, které jsou hezké, blbuvzdorné a zadarmo.
Z důvodu potenciální zahálky, která mladého člověka ničí, jsem si nakonec zapsala další předmět - španělštinu pro začátečníky. A zde je zatím vše v nejlepším pořádku. Tedy kdyby tam nebyli samí...
ČÍŇANI
Kdo mě zná, ví, že rasismu ani xenofobii nefandím. Po pobytu v Sheffieldu se ze mě ale pravděpodobně rasista stane.
Oni jsou totiž všude.
Je jich plná univerzita.
A ani jeden z nich neumí anglicky.
Představte si, že jste na hodině, kde polovina lidí neví, o čem je řeč. Viditelně zdržují. Hloupě koukají. Všichni tady vědí, že podmínkou pro přijetí na Sheffield je certifikát z anglického jazyka na úrovni "Odpovím i na náročnější otázky, než 'jaká je tvá oblíbená barva?'", přesto to tady očividně nikomu nevadí. Mám podezření, že dokud Číňan platí, může si na anglické univerzitě studovat, co hrdlo ráčí, a klidně při tom mluvit čínsky. Vzhledem k tomu, že Číňané mají přirozenou potřebu sdružovat se do houfů, pravděpodobně se ve skupině dvaceti lidí vždy najde aspoň jeden, kdo za ně vyřídí administrativní záležitosti a jiné podstatné věci. Ale pokud Číňana konfrontujete přímo a bez přípravy na něj vypálíte smrtelnou otázku jako: "Jak se jmenuješ?", dostane se vám zoufalého pohledu, mírně rozpačitého úsměvu a zavrtění hlavou. Říkala jsem si, že se budu v Anglii seznamovat s každým, abych si trochu rozšířila obzory, ale Číňany prostě nedávám. Na to, jak starobylá a očividně inteligentní kultura to je, je její mladá generace asi tak použitelná jako automat na kondomy ve Vatikánu.
(Víte, že začal nový Červený Trpaslík? A je moc dobrý.)
ŽIVOBYTÍ
Slovy pana Kaplana... průsr. Kdybych se rozhodla nejíst, asi by to šlo. Ale je tu fakt draho. A to mi bylo řečeno, že Sheffield je ve srovnání s ostatními městy docela levný. No prosím, pokud to srovnávali s Dubají, tak to beru. Jinak je to ale výsměch mému stipendiu. Krátce se ale blýsklo na lepší časy - na veletrhu brigád jsem se nachomýtla k místní překladatelské a tlumočnické agentuře a paní mi málem utrhla ruce, když zjistila, že umím česky. Podle všeho hledají hlavně tlumočníky, což rozhodně není moje vysněná profese (ve vypjatých situacích mám sklony k omdlévání), ale zase nabízejí 15 liber za hodinu a nějaké komunitní tlumočení by se zvládnout dalo. Tak uvidím, co z toho bude. Klidně bych šla do té agentury i dělat kafe, kdybych si pak mohla do životopisu plácnout "Dělala jsem v Anglii v tlumočnické firmě. Polibte mi."
SPOLEČENSKÝ ŽIVOT
Bují. Snažím se vyskytovat na co nejvíce akcích, na druhou stranu vytrvale odmítám účast na chlastačkách pro prváky, ze kterých bych kvůli přemíře alkoholu buď zkrachovala nebo oslepla. Víte, že patřím k těm šťastným lidem, kteří většinou umí zvládnout svůj drink, ale to, co se předvádí tady, je nad moje síly. Místo toho tedy chodím do hospody na pokec s místní anglicko-českou komunitou (Češi žijící v Anglii, čeští studenti, Angličané učící se česky - ano, takoví lidé skutečně existují, mají tady katedru), kteří jsou přátelští a milí a nemají potřebu střídat pití panáků s odkládáním svršků. Také chystám první "hauspárty" u nás doma, což znamenalo dlouhý pokec s Angelicou na téma "ne, nepoblejeme ti koberec, ne, nezvu si sem násilníky ani vrahy, ano, potom po nich umeju nádobí". Snažila jsem se vysvětlit, že moje představa hauspárty se blíží spíše důchodcovskému čajovému dýchánku, ale marná snaha, jakmile jsem přitáhla dvě lahve vína (pro 6 lidí, co to je, prosímvás?), byla situace vyhodnocena jako nežádoucí a dostalo se mi několika preventivních pokárání. Znáte to, ne? Umí to každá maminka. "A jestli to rozbiješ, tak..."
TURISTIKA
Aktivní. Tzn. organizování výletů a účast na těch školou organizovaných. O víkendu jsem byla v Manchesteru a není pravda, že je to nudné město. Úžasně tam splácali starou architekturu s moderní a je skutečně zajímavé se na to dívat. Je tam ale šílený provoz a neméně šílení lidé, kteří vás vystrkávají z chodníku přímo pod kola aut. Také je tam největší Čínská čtvrť v Anglii, která ovšem čítala jenom dvě ulice s obchody a restauracemi. Za největší čínskou čtvrť v Anglii tak tedy i nadále považuji University of Sheffield. V Manchesteru je také fotbalový stadion, jehož návštěvu jsem ovšem zamítla z důvodu toho, že mě to naprosto nezajímá.
Těm, kteří právě hrůzou spadli ze židlí, se omlouvám. Je to jako jet do New Yorku a nevidět Sochu svobody, ale nejsem příznivcem odškrtávání "places of interest" v turistické brožurce, pokud je to pro mě osobně "place of boredom". Radši jsme se šli s naší cestovatelskou skupinou podívat do místní knihovny. A než mě prohlásíte za intouše, vypadalo to tam jak v Bradavicích. Pokud vás to potěší, viděla jsem muzeum fotbalu.
Ale jen z dálky.
NÁKUPY
Smrtelné. Víte, že v Anglii se vyrábí oblečení na lidi, kteří se narodili mimo konfekční velikost? Takže na malé a tlusté, velké a tenké, různě nesouměrné, s tlustými lýtky, s nevyvinutým hrudníkem, s příliš malou či velkou nohou a s různým stupněm sebevědomí (potkala jsem kalhoty, na kterých bylo asi tolik látky, co na kapesníku, i takové, které vám vytvarují povislý zadek). V praxi to tedy znamená, že Ája je v rauši a peněženka trpí. Naštěstí ale trpí ta nová, kožená z T.K.Maxx, která hodně snese.
Protože na vkus se v Anglii rezignovalo, má člověk možnost nakoupit si tady věci, které by si v Čechách normálně nevzal z obavy, že bude považován za trotla/pozéra/barvoslepého. V Anglii panuje naprosté módní bezvládí, což je na jednu stranu poněkud děsivé, jak jsem psala již dříve, na druhou stranu vám to dává možnost vzít si na sebe naprosto cokoli, co vás zrovna napadne. I když máte velmi špatný den a nahážete na sebe naprosto nesourodé kusy šatníku, v porovnání s anglickým průměrem budete pořád vypadat jak Coco Chanel. A to je rozhodně příjemný pocit.
ŠKOLA
Na můj vkus, jenž byl formován léty dřiny a odříkání na Fildě, příliš lehká. A nechte mě to osvětlit, než si začnete říkat: "No jo, šprtka..." nebo "Co by jako chtěla?", v Liborově případě "Nenávidím tě!". Tedy zapsala jsem si 3 předměty s tím, že splňuji požadavek 60 kreditů za semestr. No jo, ale...
Na anglicko-českém překladu sice překládáme, ale je to spíš takový čistě jazykově zaměřený překlad. O teorii překladu se tu moc nemluví (asi je to tabu), články byly zatím spíše obecného charakteru (methanolová aféra) a všeobecné tempo je takové líné. Nemůžu ale říct, že by bylo nepřínosné, jen mi tak nějak chybí ten překladatelský přístup typu "když vím, že to čtenář nepochopí, tak to nebudu překládat, ne?" Prostě minimaxová strategie, modří vědí. Na hodinách je ale veselo, anglický student češtiny se onehdy zeptal, jestli může profesora oslovovat "vy vole", když "ty vole" je neslušné.
Další předmět - angličtina jako cizí jazyk - proficiency. Klasika, povídání, poslechy, psaní, témata zaměřená na britskou kulturu, kde se Ája projevila jako geek, když pana profesora opravila, že ten vtipný skeč, který nám právě pouštěl, není z The Sketch Show, ale z BigTrainu, a ten hlavní herec že se prosím jmenuje Simon Pegg. Po zbytek hodiny Ája mlčela, protože se cítila hloupě. Jinak je ale atmosféra uvolněná, ale opět - angličtina spíše všeobecného rázu, neodborná, na druhou stranu velmi zajímavá - rozebírání přízvuků, dialektů, slangu a místních zvláštností. Netvařte se tak hloupě, mně to přijde fascinující.
Titulkování - vysněný předmět, který v mých očích poněkud klesl poté, co jsem zjistila, že nikdo z mých spolužáků (pochopitelně s výjimkou Báry, která ale prošla ÚTRL) nikdy neslyšel základní pojmy z lingvistiky ani teorie překladu. Což by ani tak nevadilo, když by tedy předmět spočíval jen v práci s nějakým titulkovacím programem, ale z poloviny se jedná o teorii, takže jsem fakt zvědavá, co se tam dozvím. Většina spolužáků navíc očividně nikdy nepsala esej a to jsou, prosím, ve čtvrťáku! Dotazy jako "Jak mám citovat?" nebo "Musí se citovaná literatura řadit abecedně?" mi na čele vytvořily vrásky, které tam pravděpodobně zůstanou až do konce ledna, kdy se ta prdlá esej má odevzdávat. Nakonec budu muset napsat jen 10 stran oproti původním 25, což vyhodnocuji jako nebývalý úspěch. Dále jsem byla poněkud vyvedena z míry titulkovacím programem, se kterým máme pracovat. Na to, že je to program placený a do nebes vychvalovaný, uživatelský komfort při časování titulků je na úrovni příkazového řádku. Ať si říkají, co chtějí, já se vrátím k programům, které jsou hezké, blbuvzdorné a zadarmo.
Z důvodu potenciální zahálky, která mladého člověka ničí, jsem si nakonec zapsala další předmět - španělštinu pro začátečníky. A zde je zatím vše v nejlepším pořádku. Tedy kdyby tam nebyli samí...
ČÍŇANI
Kdo mě zná, ví, že rasismu ani xenofobii nefandím. Po pobytu v Sheffieldu se ze mě ale pravděpodobně rasista stane.
Oni jsou totiž všude.
Je jich plná univerzita.
A ani jeden z nich neumí anglicky.
Představte si, že jste na hodině, kde polovina lidí neví, o čem je řeč. Viditelně zdržují. Hloupě koukají. Všichni tady vědí, že podmínkou pro přijetí na Sheffield je certifikát z anglického jazyka na úrovni "Odpovím i na náročnější otázky, než 'jaká je tvá oblíbená barva?'", přesto to tady očividně nikomu nevadí. Mám podezření, že dokud Číňan platí, může si na anglické univerzitě studovat, co hrdlo ráčí, a klidně při tom mluvit čínsky. Vzhledem k tomu, že Číňané mají přirozenou potřebu sdružovat se do houfů, pravděpodobně se ve skupině dvaceti lidí vždy najde aspoň jeden, kdo za ně vyřídí administrativní záležitosti a jiné podstatné věci. Ale pokud Číňana konfrontujete přímo a bez přípravy na něj vypálíte smrtelnou otázku jako: "Jak se jmenuješ?", dostane se vám zoufalého pohledu, mírně rozpačitého úsměvu a zavrtění hlavou. Říkala jsem si, že se budu v Anglii seznamovat s každým, abych si trochu rozšířila obzory, ale Číňany prostě nedávám. Na to, jak starobylá a očividně inteligentní kultura to je, je její mladá generace asi tak použitelná jako automat na kondomy ve Vatikánu.
(Víte, že začal nový Červený Trpaslík? A je moc dobrý.)
ŽIVOBYTÍ
Slovy pana Kaplana... průsr. Kdybych se rozhodla nejíst, asi by to šlo. Ale je tu fakt draho. A to mi bylo řečeno, že Sheffield je ve srovnání s ostatními městy docela levný. No prosím, pokud to srovnávali s Dubají, tak to beru. Jinak je to ale výsměch mému stipendiu. Krátce se ale blýsklo na lepší časy - na veletrhu brigád jsem se nachomýtla k místní překladatelské a tlumočnické agentuře a paní mi málem utrhla ruce, když zjistila, že umím česky. Podle všeho hledají hlavně tlumočníky, což rozhodně není moje vysněná profese (ve vypjatých situacích mám sklony k omdlévání), ale zase nabízejí 15 liber za hodinu a nějaké komunitní tlumočení by se zvládnout dalo. Tak uvidím, co z toho bude. Klidně bych šla do té agentury i dělat kafe, kdybych si pak mohla do životopisu plácnout "Dělala jsem v Anglii v tlumočnické firmě. Polibte mi."
SPOLEČENSKÝ ŽIVOT
Bují. Snažím se vyskytovat na co nejvíce akcích, na druhou stranu vytrvale odmítám účast na chlastačkách pro prváky, ze kterých bych kvůli přemíře alkoholu buď zkrachovala nebo oslepla. Víte, že patřím k těm šťastným lidem, kteří většinou umí zvládnout svůj drink, ale to, co se předvádí tady, je nad moje síly. Místo toho tedy chodím do hospody na pokec s místní anglicko-českou komunitou (Češi žijící v Anglii, čeští studenti, Angličané učící se česky - ano, takoví lidé skutečně existují, mají tady katedru), kteří jsou přátelští a milí a nemají potřebu střídat pití panáků s odkládáním svršků. Také chystám první "hauspárty" u nás doma, což znamenalo dlouhý pokec s Angelicou na téma "ne, nepoblejeme ti koberec, ne, nezvu si sem násilníky ani vrahy, ano, potom po nich umeju nádobí". Snažila jsem se vysvětlit, že moje představa hauspárty se blíží spíše důchodcovskému čajovému dýchánku, ale marná snaha, jakmile jsem přitáhla dvě lahve vína (pro 6 lidí, co to je, prosímvás?), byla situace vyhodnocena jako nežádoucí a dostalo se mi několika preventivních pokárání. Znáte to, ne? Umí to každá maminka. "A jestli to rozbiješ, tak..."
TURISTIKA
Aktivní. Tzn. organizování výletů a účast na těch školou organizovaných. O víkendu jsem byla v Manchesteru a není pravda, že je to nudné město. Úžasně tam splácali starou architekturu s moderní a je skutečně zajímavé se na to dívat. Je tam ale šílený provoz a neméně šílení lidé, kteří vás vystrkávají z chodníku přímo pod kola aut. Také je tam největší Čínská čtvrť v Anglii, která ovšem čítala jenom dvě ulice s obchody a restauracemi. Za největší čínskou čtvrť v Anglii tak tedy i nadále považuji University of Sheffield. V Manchesteru je také fotbalový stadion, jehož návštěvu jsem ovšem zamítla z důvodu toho, že mě to naprosto nezajímá.
Těm, kteří právě hrůzou spadli ze židlí, se omlouvám. Je to jako jet do New Yorku a nevidět Sochu svobody, ale nejsem příznivcem odškrtávání "places of interest" v turistické brožurce, pokud je to pro mě osobně "place of boredom". Radši jsme se šli s naší cestovatelskou skupinou podívat do místní knihovny. A než mě prohlásíte za intouše, vypadalo to tam jak v Bradavicích. Pokud vás to potěší, viděla jsem muzeum fotbalu.
Ale jen z dálky.
NÁKUPY
Smrtelné. Víte, že v Anglii se vyrábí oblečení na lidi, kteří se narodili mimo konfekční velikost? Takže na malé a tlusté, velké a tenké, různě nesouměrné, s tlustými lýtky, s nevyvinutým hrudníkem, s příliš malou či velkou nohou a s různým stupněm sebevědomí (potkala jsem kalhoty, na kterých bylo asi tolik látky, co na kapesníku, i takové, které vám vytvarují povislý zadek). V praxi to tedy znamená, že Ája je v rauši a peněženka trpí. Naštěstí ale trpí ta nová, kožená z T.K.Maxx, která hodně snese.
Protože na vkus se v Anglii rezignovalo, má člověk možnost nakoupit si tady věci, které by si v Čechách normálně nevzal z obavy, že bude považován za trotla/pozéra/barvoslepého. V Anglii panuje naprosté módní bezvládí, což je na jednu stranu poněkud děsivé, jak jsem psala již dříve, na druhou stranu vám to dává možnost vzít si na sebe naprosto cokoli, co vás zrovna napadne. I když máte velmi špatný den a nahážete na sebe naprosto nesourodé kusy šatníku, v porovnání s anglickým průměrem budete pořád vypadat jak Coco Chanel. A to je rozhodně příjemný pocit.
Hvezdo. Pokud budes delat v tlumocnicke firme, uzavidim se k smrti. Dale - nenatacely se v Manchesteru sceny z velke sine? Nebo to byl Oxford? Co bych tak jeste...jo, co se tyce "levnosti" cizich zemi, asi se vzdycky najde nekdo, komu tricko za tisicovku prijde jako super cena, takze pak doporuci dal. Taky mi bylo receno, jak si v US budu medit, nakupovat hadry a tak. Jednou jsem si v DC potrebovala koupit silonky - tyden jsem pak nejedla.
OdpovědětVymazatČéče, to nevim. Ale myslím, že v té knihovně to asi nebylo, ta jejich velká síň byla přeci jen poněkud malá. Ale zase je odtamtud Mechanický pomeranč, o němž tam měli výstavu, a to bylo zajímavé.
VymazatNo oni asi všichni myslí levné pro život, tedy bydlení, doprava, jídlo. Mně z toho vstávají vlasy, jim to asi přijde v pohodě. Nechápu.
Odstaveček Nákupy byl opravdu k popukání :-)
OdpovědětVymazat