Vím, že se nesluší psát v době svátků klidu a míru ošklivé nactiutrhající příspěvky o zmizelém duchu Vánoc, ale někdy je prostě třeba uvést věci na pravou míru. Tak třeba já jela do Anglie s tím, že možná místní období Vánoc nebude tak neskutečně kýčovité, konzumní a zdraví nebezpečné jako v Čechách. Zcela v rozporu se svou přirozeností jsem měla všechny dárky nakoupené už v polovině listopadu, ne ani tak abych se vyhla vánočnímu stresu, ale spíš proto, že jsem jednoduše šla kolem náhodné vitríny a říkala si: "Hele, tohle je hezký. Mně se to nehodí, tak komu to dám? Hm... jo." (ne, nebojte se, nad některými dárky jsem dokonce i přemýšlela a pak je cíleně vyhledávala). Jak je vidno, udělala jsem sama sobě obrovskou službu, protože to, co se momentálně děje v Anglii, připomíná otevírací akci nové Ikey.
Všichni se zbláznili a vyrazili do obchodů srážet regály s oblečením, rozhazovat zboží po zemi a vzájemně do sebe kopat. Primark se stal životu nebezpečným místem, protože hrozí, že vás každou chvíli zapíchne někdo ramínkem, na kterém visí zlevněný svetr s motivem soba. T.K.Maxx, mé tolik oblíbené místo, se proměnil v nelítostnou džungli, kde je člověk člověku vlkem. Knihkupectví Waterstones přetéká kýčovitými vánočními tituly na téma "nejlepší anglický pudink", "historie světa v kostce", "neskutečně brutální vražda a následující světové spiknutí", "odtajněný milostný život dvanácté manželky Jindřicha patnáctého", "360 odstínů šedé, béžové a fialové s puntíky" a "zajíci derbyshirských dolin" (jako vážně?). V centru města se vyrojily tradiční anglické vánoční trhy, na kterých zaručeně najdete indické koření, marocký čajový stolek, norimberskou klobásu, čínského zahradního trpaslíka a koženou tašku z Pákistánu, ale ani jeden anglický výrobek. Všude kolem se vyskytuje ďábelská stroboskopická výzdoba, která zaplavila ulice už v říjnu, a dává zcela nový rozměr slovu "kýč". V Zahradách míru před radnicí jsou svítící zelenofialové stromy, vedle nichž trůní pirátská loď a cosi, co vypadá jako banda medvědů po požití opia. Je tam ale i TARDIS a Dalek, takže v tomto směru vše v pořádku. Nad hlavní třídou také visí politicky korektní přání hezkých svátků - sheffieldská radnice vám přeje nejenom šťastné Vánoce, ale i hezkou chanuku a cosi nerozluštitelného, co vypadá jako "eel", tedy úhoř. Tradiční Santové jsou samozřejmostí a nutno podotknout, že jejich lehce úchylný vzhled pedofilního strýčka dovedli Angličané k dokonalosti. Šílenství v podobě dekorování domů (tak známé z reportáží Televize Nova) se zatím nedostavilo, tedy ještě jsem nespatřila ani jeden hnusnými žárovkami omotaný domek, před kterým by trůnil sob v nadživotní velikosti a jemuž by do oken lezl tlustý červenobílý mužík. Možná je to ale tím, že Sheffield přece jen obývají hlavně studenti, kteří si možná plácnou někam na zeď nebo na záchod červenou ponožku, případně někam chytře zavěsí jmelí, aby měli záminku vrhnout se na svou spolubydlící, a raději peníze utratí za vánoční drinky. S těmi se tu také roztrhl pytel. Kromě svařeného vína, které zde platí za vyhlášenou pochoutku, za kterou musíte zaplatit minimálně 4 libry, se tu také začal vyskytovat svařený cider, což je něco, s čím bych se ráda seznámila blíže. Ve městě se také vyrojila nepřeberná nabídka vánočních večeří, a protože naše univerzita nabízí tuto neděli pečeného krocana za 5 liber, asi také neodolám a zkusím něco typicky svátečního. Možná k tomu ochutnám i anglický "mince pie", což proti všem předpokladům není koláč plněný mletým masem, nýbrž jakousi sladkou směsí hrozinek, cukru, skořice, cukru, kandovaného ovoce, cukru a cukru.
Abych ale Anglii nehanila z přehnané konzumnosti a kýčovitosti, musím zmínit viktoriánské vánoční trhy, které se konaly tenhle víkend v místním industriálním muzeu. Vstup stál 5 liber, všichni prodavači a organizátoři měli dobové viktoriánské kostýmy, kolem hrála hudba, tancovalo se, jedlo se (zcela nepřekvapivě byl v nabídce řecký gyros, mexické burrito nebo rozličné arabské pochoutky) a nakupovalo se, protože všechny stánky nabízely "lokální" a "tradiční" a "ryze anglické" výrobky (také vám ta slova znějí jak z marketingové příručky?). Ve většině případů se jednalo o výrobky z plsti a kůže, krajkové ubrusy, vánoční dekorace, stříbrné šperky či dřevěné hračky pro děti. Nebylo toho moc, co si koupit domů, ale bylo rozhodně milé podívat se na něco, co prošlo lidskýma rukama a ne čínskou fabrikou. A také tam měli dva živé soby. A sobi jsou pro mě prostě zárukou kvality. Takže za viktoriánské trhy deset bodů z deseti, jinak je to v Anglii úplně stejné jako v Čechách, jen ta výzdoba je ještě o pár jednotek níž na hranici vkusu, než jsme zvyklí. Zdobilové z TV Nova se mají ještě hodně co učit.
Všichni se zbláznili a vyrazili do obchodů srážet regály s oblečením, rozhazovat zboží po zemi a vzájemně do sebe kopat. Primark se stal životu nebezpečným místem, protože hrozí, že vás každou chvíli zapíchne někdo ramínkem, na kterém visí zlevněný svetr s motivem soba. T.K.Maxx, mé tolik oblíbené místo, se proměnil v nelítostnou džungli, kde je člověk člověku vlkem. Knihkupectví Waterstones přetéká kýčovitými vánočními tituly na téma "nejlepší anglický pudink", "historie světa v kostce", "neskutečně brutální vražda a následující světové spiknutí", "odtajněný milostný život dvanácté manželky Jindřicha patnáctého", "360 odstínů šedé, béžové a fialové s puntíky" a "zajíci derbyshirských dolin" (jako vážně?). V centru města se vyrojily tradiční anglické vánoční trhy, na kterých zaručeně najdete indické koření, marocký čajový stolek, norimberskou klobásu, čínského zahradního trpaslíka a koženou tašku z Pákistánu, ale ani jeden anglický výrobek. Všude kolem se vyskytuje ďábelská stroboskopická výzdoba, která zaplavila ulice už v říjnu, a dává zcela nový rozměr slovu "kýč". V Zahradách míru před radnicí jsou svítící zelenofialové stromy, vedle nichž trůní pirátská loď a cosi, co vypadá jako banda medvědů po požití opia. Je tam ale i TARDIS a Dalek, takže v tomto směru vše v pořádku. Nad hlavní třídou také visí politicky korektní přání hezkých svátků - sheffieldská radnice vám přeje nejenom šťastné Vánoce, ale i hezkou chanuku a cosi nerozluštitelného, co vypadá jako "eel", tedy úhoř. Tradiční Santové jsou samozřejmostí a nutno podotknout, že jejich lehce úchylný vzhled pedofilního strýčka dovedli Angličané k dokonalosti. Šílenství v podobě dekorování domů (tak známé z reportáží Televize Nova) se zatím nedostavilo, tedy ještě jsem nespatřila ani jeden hnusnými žárovkami omotaný domek, před kterým by trůnil sob v nadživotní velikosti a jemuž by do oken lezl tlustý červenobílý mužík. Možná je to ale tím, že Sheffield přece jen obývají hlavně studenti, kteří si možná plácnou někam na zeď nebo na záchod červenou ponožku, případně někam chytře zavěsí jmelí, aby měli záminku vrhnout se na svou spolubydlící, a raději peníze utratí za vánoční drinky. S těmi se tu také roztrhl pytel. Kromě svařeného vína, které zde platí za vyhlášenou pochoutku, za kterou musíte zaplatit minimálně 4 libry, se tu také začal vyskytovat svařený cider, což je něco, s čím bych se ráda seznámila blíže. Ve městě se také vyrojila nepřeberná nabídka vánočních večeří, a protože naše univerzita nabízí tuto neděli pečeného krocana za 5 liber, asi také neodolám a zkusím něco typicky svátečního. Možná k tomu ochutnám i anglický "mince pie", což proti všem předpokladům není koláč plněný mletým masem, nýbrž jakousi sladkou směsí hrozinek, cukru, skořice, cukru, kandovaného ovoce, cukru a cukru.
Abych ale Anglii nehanila z přehnané konzumnosti a kýčovitosti, musím zmínit viktoriánské vánoční trhy, které se konaly tenhle víkend v místním industriálním muzeu. Vstup stál 5 liber, všichni prodavači a organizátoři měli dobové viktoriánské kostýmy, kolem hrála hudba, tancovalo se, jedlo se (zcela nepřekvapivě byl v nabídce řecký gyros, mexické burrito nebo rozličné arabské pochoutky) a nakupovalo se, protože všechny stánky nabízely "lokální" a "tradiční" a "ryze anglické" výrobky (také vám ta slova znějí jak z marketingové příručky?). Ve většině případů se jednalo o výrobky z plsti a kůže, krajkové ubrusy, vánoční dekorace, stříbrné šperky či dřevěné hračky pro děti. Nebylo toho moc, co si koupit domů, ale bylo rozhodně milé podívat se na něco, co prošlo lidskýma rukama a ne čínskou fabrikou. A také tam měli dva živé soby. A sobi jsou pro mě prostě zárukou kvality. Takže za viktoriánské trhy deset bodů z deseti, jinak je to v Anglii úplně stejné jako v Čechách, jen ta výzdoba je ještě o pár jednotek níž na hranici vkusu, než jsme zvyklí. Zdobilové z TV Nova se mají ještě hodně co učit.
Komentáře
Okomentovat