Minule jsem na sheffieldskou univerzitu pěla samé ódy, takže přišel čas na trochu toho bláta. Ukázalo se totiž, že ve spolehlivosti, organizovanosti, srozumitelnosti a spokojenosti zákazníka sheffieldská univerzita zdatně sekunduje České poště. A vše se to týká tak triviální záležitosti, jako je zápis.
Zápis na University of Sheffield trvá tři dny a stojí spoustu krve a potu. Přestože již na konci jara vyplníte mnohastránkový online formulář, kde se ptají i na velikost bot a co měla vaše babička ten den k obědu, všechny informace se během léta odešlou kamsi do Bhútánu, odkud je očividně nemožné je v září opět získat. Jinak si nedovedu vysvětlit, že se v 21.století v zemi, kde vymysleli počítač, provádí zápis pomocí velkého žlutého papíru, se kterým během zápisového týdne běháte od čerta k ďáblu a necháte si do něj čmárat více či méně pochybnými lidmi.
Skutečně pikantním zážitkem byl tzv. Module Enrolment v centru Octagon. Tam si jakože máte nechat zapsat všechny předměty, které chcete studovat. Smutné je na tom to, že si je nemůžete zapsat sami (prváci asi nejsou dostatečně způsobilí), ale musíte si vystát frontu ke své katedře. A vaše katedra, to je prosím malý hnědý stolek, za kterým sedí dva profesoři, kteří jsou stejně (ne-li víc) zmatení jako studenti a kteří jediní mají právo vám daný předmět zapsat. Je vaší smůlou, pokud chcete studovat předměty z více kateder a jste tak nuceni vystát si o pár front víc. Všechny jsou stejně nudné a ve všech uvidíte podobně zoufalé lidi se žlutým papírem. Nejzoufalejší je ovšem systém abecedního pořadí, podle nějž k zápisu chodí lidé postupně v závislosti na svém příjmení. Na tom by nebyla nic až tak zlého, kdyby to ovšem nezpůsobovalo, že na chudáky, kteří zrovna měli tu smůlu, že jejich maminka si vzala Zemana místo Čermáka, nezbude místo na předmětu, na který chtěli. Je to vrcholně podivný systém a mně bylo upřímně líto slečny, kterou jsem poznala ten den, a která se dostala na 1 předmět z 5. A to je, prosím, v magisterském ročníku. Vždycky jsem si myslela, že magistři mají větší práva, už jen proto, že jsou služebně starší. Já měla to štěstí, že na předměty, na které jsem chtěla, očividně nikdo jiný nechtěl (možná varování?), takže jsem se dostala všude, dokonce i tam, kam mi to asi mělo být zakázáno. Udělala jsem totiž smutné oči na pana profesora a bylo mi přiděleno místo na magisterském semináři titulkování a dabingu, kde se hodlám vrcholně realizovat.
Porodu v Octagon centru následoval porod ve sportovní hale Goodwin. Tam jste si nejdřív vystáli frontu přede dveřmi do budovy, abyste si následně vystáli frontu do počítačové místnosti. V počítačové místnosti jste si vystáli frontu na poskoka studentské unie, který s vámi do počítače zadal obsah vašeho žlutého papíru. Po tomto úkonu jste si (již bez pomocníka) vystáli frontu do jiné části místnosti, kde byly jiné počítače, na něž jste se přihlásili, zaškrtli políčko, že souhlasíte se školním řádem, a po tomto složitém procesu jste byli slavnostně zaregistrováni. Pak už jen stačilo vystát si frontu na univerzitní legitimaci a stal se z vás plnohodnotný člen univerzity.
Jako mírnou kompenzaci utrpěné újmy vnímám to, že jsme zdarma dostali akademický diář, který je z půlky kalendářem a z půlky rádcem hloupého studenta po transplantaci hlavy. Dočtete se v něm takové věci, že byste neměli moc pít (je tam i doporučené množství pro muže a ženy), že byste měli jíst zdravě, že byste si měli pravidelně prát prádlo (s přiloženým katalogem pracích značek, který jako nováček v oboru praní ovšem oceňuji), že byste neměli prokrastinovat (což mě upřímně pobavilo, protože to napsali do října, kdy už většina prokrastinátorů diář radši ani neotevře), že byste si měli najít kamarády (dík, ty jo), neutrácet za blbosti (dík, ty jo) a začít pomalu myslet na svou budoucí kariéru (haha). Kromě tohoto diáře se mi během uvítacího týdne podařilo ukrást ještě dva hrnky s logem univerzity a kachničku do vany, kterou jsem nazvala Pan Sheffield. Ani tyto úžasné dárky ovšem nevyváží pocit rozčarování, který jsem z celého zápisu měla. Nikdy jsem nevěřila, že to řeknu, a zní to jako rouhání, ale... zlatý SIS.
Zápis na University of Sheffield trvá tři dny a stojí spoustu krve a potu. Přestože již na konci jara vyplníte mnohastránkový online formulář, kde se ptají i na velikost bot a co měla vaše babička ten den k obědu, všechny informace se během léta odešlou kamsi do Bhútánu, odkud je očividně nemožné je v září opět získat. Jinak si nedovedu vysvětlit, že se v 21.století v zemi, kde vymysleli počítač, provádí zápis pomocí velkého žlutého papíru, se kterým během zápisového týdne běháte od čerta k ďáblu a necháte si do něj čmárat více či méně pochybnými lidmi.
Skutečně pikantním zážitkem byl tzv. Module Enrolment v centru Octagon. Tam si jakože máte nechat zapsat všechny předměty, které chcete studovat. Smutné je na tom to, že si je nemůžete zapsat sami (prváci asi nejsou dostatečně způsobilí), ale musíte si vystát frontu ke své katedře. A vaše katedra, to je prosím malý hnědý stolek, za kterým sedí dva profesoři, kteří jsou stejně (ne-li víc) zmatení jako studenti a kteří jediní mají právo vám daný předmět zapsat. Je vaší smůlou, pokud chcete studovat předměty z více kateder a jste tak nuceni vystát si o pár front víc. Všechny jsou stejně nudné a ve všech uvidíte podobně zoufalé lidi se žlutým papírem. Nejzoufalejší je ovšem systém abecedního pořadí, podle nějž k zápisu chodí lidé postupně v závislosti na svém příjmení. Na tom by nebyla nic až tak zlého, kdyby to ovšem nezpůsobovalo, že na chudáky, kteří zrovna měli tu smůlu, že jejich maminka si vzala Zemana místo Čermáka, nezbude místo na předmětu, na který chtěli. Je to vrcholně podivný systém a mně bylo upřímně líto slečny, kterou jsem poznala ten den, a která se dostala na 1 předmět z 5. A to je, prosím, v magisterském ročníku. Vždycky jsem si myslela, že magistři mají větší práva, už jen proto, že jsou služebně starší. Já měla to štěstí, že na předměty, na které jsem chtěla, očividně nikdo jiný nechtěl (možná varování?), takže jsem se dostala všude, dokonce i tam, kam mi to asi mělo být zakázáno. Udělala jsem totiž smutné oči na pana profesora a bylo mi přiděleno místo na magisterském semináři titulkování a dabingu, kde se hodlám vrcholně realizovat.
Porodu v Octagon centru následoval porod ve sportovní hale Goodwin. Tam jste si nejdřív vystáli frontu přede dveřmi do budovy, abyste si následně vystáli frontu do počítačové místnosti. V počítačové místnosti jste si vystáli frontu na poskoka studentské unie, který s vámi do počítače zadal obsah vašeho žlutého papíru. Po tomto úkonu jste si (již bez pomocníka) vystáli frontu do jiné části místnosti, kde byly jiné počítače, na něž jste se přihlásili, zaškrtli políčko, že souhlasíte se školním řádem, a po tomto složitém procesu jste byli slavnostně zaregistrováni. Pak už jen stačilo vystát si frontu na univerzitní legitimaci a stal se z vás plnohodnotný člen univerzity.
Jako mírnou kompenzaci utrpěné újmy vnímám to, že jsme zdarma dostali akademický diář, který je z půlky kalendářem a z půlky rádcem hloupého studenta po transplantaci hlavy. Dočtete se v něm takové věci, že byste neměli moc pít (je tam i doporučené množství pro muže a ženy), že byste měli jíst zdravě, že byste si měli pravidelně prát prádlo (s přiloženým katalogem pracích značek, který jako nováček v oboru praní ovšem oceňuji), že byste neměli prokrastinovat (což mě upřímně pobavilo, protože to napsali do října, kdy už většina prokrastinátorů diář radši ani neotevře), že byste si měli najít kamarády (dík, ty jo), neutrácet za blbosti (dík, ty jo) a začít pomalu myslet na svou budoucí kariéru (haha). Kromě tohoto diáře se mi během uvítacího týdne podařilo ukrást ještě dva hrnky s logem univerzity a kachničku do vany, kterou jsem nazvala Pan Sheffield. Ani tyto úžasné dárky ovšem nevyváží pocit rozčarování, který jsem z celého zápisu měla. Nikdy jsem nevěřila, že to řeknu, a zní to jako rouhání, ale... zlatý SIS.
Pan Sheffield
Kromě toho jsem ale tento týden měla i příjemné zážitky. Přidala jsem se do 4 univerzitních společností - Společnost pití kávy, Sci-fi a fantasy společnost, Společnost ceilidh (tradiční tance Irska a Skotska) a Sheffieldská komediální revue. Kávu jsem zatím nepila a na první taneční seanci jdu příští týden, byla jsem ovšem již na setkání komiků i sci-fi nerdů. Mezi komiky mi bylo moc příjemně, ačkoli jsem si připadala jako nejméně vtipná osoba v místnosti (přece jen, jsou to profíci). Šla jsem do společnosti s tím, že mám prostě ráda stand-upy a skeče a že se o žádné vlastní vystoupení pokoušet nebudu a spokojím se s tím, že budu mít zvýhodněné vstupné na všechny komediální akce, co se konají na půdě univerzity. Komici se shodli, že prý je to naprosto v pořádku, jistě se najde něco, čím bych mohla skupině prospět. Můžu třeba dělat sendviče. Vidíte, jak jsou vtipní?
To setkání sci-fi a fantasy skupiny probíhalo poněkud jinak. Konalo se v kavárně, která byla v té době narvaná k prasknutí a já přišla pozdě, ale naštěstí nebylo těžké si členů společnosti všimnout. Většina z nich byli zcela prototypoví geekové a nerdi, takové typy, které byste vedle těchto slov mohli vlepit do slovníku místo zdlouhavých popisů. Dlouhé vlasy, vytahané mikiny, trička s potiskem, nepřítomně plachý pohled, který se změní v okamžiku, kdy řeknete "Spock". Někteří lidé byli na můj vkus poněkud trhlí a možná se až příliš hlasitě hádali o tom, která série Červeného trpaslíka byla lepší. Jiní se ovšem neprojevovali vůbec a celý večer seděli jak obživlé mrtvoly nad pivem. Když jsem si přisedla ke třem chlapcům, který za celý večer nepronesli jediné slovo, a řekla jim "Nazdar, já jsem Ája,", jeden málem omdlel, druhý zbledl a třetí pronesl něco jako "Gnh...". Když jsem se tedy přesunula k jedné podobně zamlklé slečně a zeptala se jí, jestli je z Anglie, dostalo se mi odpovědi, že o tom "opravdu nechce mluvit". Vzdala jsem tedy jakékoli další pokusy o slušné navázání konverzace a pro příště se budu bavit jen s těmi členy skupiny, kteří jsou schopni mi slušně, nebo alespoň artikulovaně odpovědět.
No a dnes, tedy v sobotu, jsem se vydala na organizovanou procházku po národním parku Peak District. Počasí nám vyšlo naprosto ultimátně úžasně, bylo sluníčko a teplo, takže se šlo dobře. Na můj vkus byla procházka ale poněkud kopcovitá, místy i mokrá a zabahněná, navíc se náš vůdce, Indiana Jones, neustále ztrácel a koukal do mapy, jako kdyby ji viděl poprvé v životě. Ušli jsme tak podle mě víc než plánovaných 8 mil, viděla jsem ale úžasnou anglickou přírodu a zase potkala nějaké nové lidi - tentokrát i pár Čechů. Kvůli nekvalitní obuvi (pohorky jsem si vážně nezabalila) jsem si ale zcela odrasila chodidla, takže sobotní večer trávím doma a mažu se smrdutou zelenou mastí na bolavé svaly. Získané fotografie ale za ten zelený smrad stojí - však se podívejte na facebooku.
Nazdar hvezdo, diky za tento clanek, made my day:) Sedim v praci (!!! - ano, spravne, doufam, ze soustrastne a nevericne vzdychas), pocitam, kolik hodin zbyva do ctvrtka vecer, kdy pojedu domu, mam ranni probouzeci kavu a ctu si tvuj blog. Hezka to chvilka. Dekuji za ni. Moc se mi libi, jak jsi se do toho pustila po hlave, jsi odvazna a zazitek z geek society je nedocenitelny:) Uzivej Ajo! Uzivej! Myslim na tebe!
OdpovědětVymazatNé, chudinko... co vlastně děláš? (Kromě toho, že se snažíš flákat, seč to jde.) A jsou tam na tebe hodní? Já jdu dneska poprvé do školy, tak jsem zvědavá, jestli to bude jiný zážitek, než jaký jsem měla v prváku na fildě. Upřímně doufám, že jo. Určitě dostanu nálož úkolů, ale snad budou smysluplné.
OdpovědětVymazatHodláš pracovat i během semestru? Nebo to máš jenom teď jako přivýdělek před školou? Taky bych něco potřebovala, živobytí je tu drahé, ale zase si tu nechci ukrajovat čas brigádničením v kavárně.
:)tak uz jsem precetla dalsi clanek a vypada to, ze prvni zazitky skutecne JSOU jine nez u nas v prvaku, jsou lepsi:) Moc ti to preju:) Ja delam u nejake velke firmy, ktera se ted nabizi k prodeji, ja se staram o klienty. Moc toho na praci nemam, prijali me, neb vedouci prodeje je anglicky mluvici Nemec a mezi potencionalnimi klienty jsou Briti. Melo to byt jen pred nastupem do skoly, mala brigada, ale ocividne jsem udelala dojem a budu sem dochazet i v prubehu roku, budu delat recepcni. Spojitost s oborem nula, jenze kdyz oni me nikde na prekladatele nechteji vzit:)) Vsem vadi, ze nemam titul, blbci.:))Tak se brzy uzdrav, preju ti, at si treba nejakou narazovku taky najdes, koneckoncu plat v librach..:) Ja jsem v Ameru nacerno mela jednu narazovku (mela jsem praci zakazanou, to ze jsem dostavala tak tucny stipko), no a pak kdyz jsem dostala ty dolary..Juuuu, kdyz si na ty krasavce zeleny vzpomenu:D
VymazatTy jo, když já nevim, co bych tady měla dělat. Skladníka? S tim titulem si mě nepotěšila, vzhledem k tomu, že asi neudělám státnice z češtiny :D
Vymazat