Dnešní ráno jsem zahájila letem ze schodů. Nebylo to až tak překvapivé, vzhledem k tomu, jak úzké a prudké ty schody jsou, a vzhledem ke skutečnosti, že jsem na sobě měla silonky. Přesto mě to poněkud zaskočilo a tak jsem ze sebe nevydala ani hlásku, nepočítám-li ty dunivé rány, které byly asi slyšet i u sousedů. Matku Rumunku zvuk vylákal z pokoje, a když mě spatřila na podlaze před dveřmi, věnovala mi zvědavý pohled a - vzhledem k nevyvinuté slovní zásobě - shrnula veškeré své dojmy a otázky do jednoduchého: "Andrea?"
"Spadla jsem ze schodů", řekla jsem duchapřítomně, ačkoli to z mé strany bylo nejspíš redundantní, vzhledem k tomu, že jsem byla jednou nohou na schodech, druhou v kuchyni a třetí venku na ulici. Navíc matka Rumunka stejně neví, co jsou to "stairs" a se slovesy má taky potíže.
S nově nabytou důstojností jsem se vypravila na obchůzku do nedalekého obchodu s potřebami pro domácnost. Zjistila jsem totiž, že mi poněkud protahuje okno v pokoji, což je v rozporu s mou topnou politikou. V obchodě jsem pánovi vysvětlila, že bych ráda izolační pásku, jelikož jdu utěsňovat okno. Pán mi věnoval stejný pohled, jaký dostávám, když jedu měnit pneumatiky do servisu (ačkoli tam k tomu většinou ještě slýchávám "Á, slečinka chce nový gumy, có?"), a vybral mi černou pásku značky Hroch.
Doma jsem pak s velkou pompou oblepila okno a v pokoji je teď krásně, ačkoli esteticky dost poklesl.
Odpoledne jsem se vydala na společenskou událost s názvem Sheffopoly, což spočívalo v týmovém pobíhání po městě a hledání významných budov a míst. Trvalo to 5 hodin a měla jsem pocit, že jsme chvíli byli i v Londýně, ale stálo to za to a jako výsledek mám nejen přehlednou znalost centra, ale i tři nové známé - a z toho, světe div se, jednu rodilou mluvčí. Zjistila jsem taky, že po centru jezdí autobus zadarmo, tzv. Freebee (volná včela), že všude se dá dostat pěšky, když se chce, a že místní řetězec potravin Co-op vede někdo silně mentálně narušený. Viděla jsem už různě zaměřené odnože velkých řetězců - Albert pumpu, Tesco banku, v Anglii jsem poprvé spatřila i Co-op cestovní kancelář (!)... ale v životě by mě nenapadlo, že uvidím Co-op pohřební službu.
Připadala jsem si jak ve scénce z Monty Pythonů. Zajímalo mě jen, jestli zájemcům o pohřeb nabízí Co-op potraviny v akci.
Podnikla jsem také zevrubný průzkum aktivit, které nabízí místní studentská unie (která je prý nejlepší v celé Británii, jak mi bylo již několikrát zdůrazněno). Kromě různého sportovního vyžití (na což mě asi tolik neutáhnou) mají spoustu zájmových kroužků a zejména klubů, které jsou tady v Anglii asi velmi populární. Kromě nudných klubů podle studijního zaměření (Klub psychologů, Klub lingvistů), národnosti a náboženství, jsou v nabídce zejména kluby zájmové (Čaj. Čokoláda. Káva. Knihy. Sci-fi. Pečení. Vaření. Debatování. Šipky. Tvůrčí psaní. Dobré pivo. Pokémon.) a kluby, o jejichž obsahu se jen stěží domýšlím (Společnost létajících konviček, Čerstvý citrón, Kvazar, Dobbyho ponožky... vlastně ne, tady docela tuším). Členství v těhle klubech je za pár šupů a slibuje spoustu zábavy. Zaujal mě zejména Comedy Appreciation Society (Společnost super krásných a vzdělaných lidí, kteří dovedou ocenit kvalitní zábavu). Jestli ještě nabírají, jdu do nich. A potom samozřejmě Fantasy a Sci-fi society. Aby tam neměli samé chlapy.
Překvapilo mě, kolik společností se tu zabývá dobrovolničením, očividně je to v Anglii dost populární zájmová činnost. V podstatě je úplně jedno, na co chcete vybírat peníze, hlavní je, že chcete být nějak prospěšní. A soudě podle letáčků to chce být v Anglii asi každý.
Ale já chci stejně radši do toho klubu Super krásných a vzdělaných lidí, kteří... atd.
V pátek večer se chystám na univerzitní barbeque (jídlo zdarma=magnet na Čechy), o víkendu snad konečně půjdu trochu prubnout místní obchody, zatím jsem si koupila jen ponožky a spoustu krámů do domácnosti - hadry, utěrky, čisticí prostředky, nuda, nuda, šeď. Jídlo je o něco lepší, ačkoli je to pořád Anglie - o slušné pečivo člověk nezavadí, maximálně se zákeřně nechá zlákat cedulí "special bread", pod kterou se skrývá jen další toustový chléb. Zatím sice pečivovým deficitem netrpím, ale až začne škola, budu potřebovat svačiny - a to bude smutné.
"Spadla jsem ze schodů", řekla jsem duchapřítomně, ačkoli to z mé strany bylo nejspíš redundantní, vzhledem k tomu, že jsem byla jednou nohou na schodech, druhou v kuchyni a třetí venku na ulici. Navíc matka Rumunka stejně neví, co jsou to "stairs" a se slovesy má taky potíže.
S nově nabytou důstojností jsem se vypravila na obchůzku do nedalekého obchodu s potřebami pro domácnost. Zjistila jsem totiž, že mi poněkud protahuje okno v pokoji, což je v rozporu s mou topnou politikou. V obchodě jsem pánovi vysvětlila, že bych ráda izolační pásku, jelikož jdu utěsňovat okno. Pán mi věnoval stejný pohled, jaký dostávám, když jedu měnit pneumatiky do servisu (ačkoli tam k tomu většinou ještě slýchávám "Á, slečinka chce nový gumy, có?"), a vybral mi černou pásku značky Hroch.
Doma jsem pak s velkou pompou oblepila okno a v pokoji je teď krásně, ačkoli esteticky dost poklesl.
Odpoledne jsem se vydala na společenskou událost s názvem Sheffopoly, což spočívalo v týmovém pobíhání po městě a hledání významných budov a míst. Trvalo to 5 hodin a měla jsem pocit, že jsme chvíli byli i v Londýně, ale stálo to za to a jako výsledek mám nejen přehlednou znalost centra, ale i tři nové známé - a z toho, světe div se, jednu rodilou mluvčí. Zjistila jsem taky, že po centru jezdí autobus zadarmo, tzv. Freebee (volná včela), že všude se dá dostat pěšky, když se chce, a že místní řetězec potravin Co-op vede někdo silně mentálně narušený. Viděla jsem už různě zaměřené odnože velkých řetězců - Albert pumpu, Tesco banku, v Anglii jsem poprvé spatřila i Co-op cestovní kancelář (!)... ale v životě by mě nenapadlo, že uvidím Co-op pohřební službu.
Připadala jsem si jak ve scénce z Monty Pythonů. Zajímalo mě jen, jestli zájemcům o pohřeb nabízí Co-op potraviny v akci.
Podnikla jsem také zevrubný průzkum aktivit, které nabízí místní studentská unie (která je prý nejlepší v celé Británii, jak mi bylo již několikrát zdůrazněno). Kromě různého sportovního vyžití (na což mě asi tolik neutáhnou) mají spoustu zájmových kroužků a zejména klubů, které jsou tady v Anglii asi velmi populární. Kromě nudných klubů podle studijního zaměření (Klub psychologů, Klub lingvistů), národnosti a náboženství, jsou v nabídce zejména kluby zájmové (Čaj. Čokoláda. Káva. Knihy. Sci-fi. Pečení. Vaření. Debatování. Šipky. Tvůrčí psaní. Dobré pivo. Pokémon.) a kluby, o jejichž obsahu se jen stěží domýšlím (Společnost létajících konviček, Čerstvý citrón, Kvazar, Dobbyho ponožky... vlastně ne, tady docela tuším). Členství v těhle klubech je za pár šupů a slibuje spoustu zábavy. Zaujal mě zejména Comedy Appreciation Society (Společnost super krásných a vzdělaných lidí, kteří dovedou ocenit kvalitní zábavu). Jestli ještě nabírají, jdu do nich. A potom samozřejmě Fantasy a Sci-fi society. Aby tam neměli samé chlapy.
Překvapilo mě, kolik společností se tu zabývá dobrovolničením, očividně je to v Anglii dost populární zájmová činnost. V podstatě je úplně jedno, na co chcete vybírat peníze, hlavní je, že chcete být nějak prospěšní. A soudě podle letáčků to chce být v Anglii asi každý.
Ale já chci stejně radši do toho klubu Super krásných a vzdělaných lidí, kteří... atd.
V pátek večer se chystám na univerzitní barbeque (jídlo zdarma=magnet na Čechy), o víkendu snad konečně půjdu trochu prubnout místní obchody, zatím jsem si koupila jen ponožky a spoustu krámů do domácnosti - hadry, utěrky, čisticí prostředky, nuda, nuda, šeď. Jídlo je o něco lepší, ačkoli je to pořád Anglie - o slušné pečivo člověk nezavadí, maximálně se zákeřně nechá zlákat cedulí "special bread", pod kterou se skrývá jen další toustový chléb. Zatím sice pečivovým deficitem netrpím, ale až začne škola, budu potřebovat svačiny - a to bude smutné.
Ájo, nějak jsem nad tím nikdy nepřemýšlel, ale nikdy mě nenapadlo, že se jmenuješ Andrea :D
OdpovědětVymazatV pořádku, to většinu lidí ;)
VymazatMně taky říkají Ájo, takže je to úplně normální ;)
OdpovědětVymazatJinak další pěkný článek :) Ten styl ve mně nějak evokuje anglický humor (což je super) :)
Anglický humor? To je ovšem pocta :)
Vymazat